Čtvrtý duel semifinálové série mezi chrudimským a pražským celkem začali iniciativně domácí, kteří při absenci potrestaných Evertona a Bagatiniho nasadili od prvních minut Romana Mareše a Došu. Proti změně skóre stál stejně jako v prvním duelu na palubovce východočeského týmu výborný Gerčák, který byl opět základním stavebním kamenem týmu Beniho Simitčiho. Jeho svěřenci si byli vědomi velké šance, která se jim po pražském “utkání snů” naskytla a možná i proto jejich hra nebyla tak uvolněná. Přesto opět dokázali využít jednu z prvních šancí, když kapitán Seidler zužitkoval přihrávku Vnuka a Sparta vedla v 6.minutě 1:0.
ERA-PACK ale nesložil zbraně a dostal se v následujících minutách do tlaku, který přinesl i vyrovnávací gól Pavla Drozda, který zůstal stejně jako v pražském duelu úplně sám před Gerčákem – v 8.minutě bylo vyrovnáno. O šest minut později neúnavný Koudelka, v tomto souboji rozhodně lídr domácí sestavy, naznačil přihrávku, aby vzápětí přesnou střelou poslal obhájce trofeje za velkého jásotu domácích fanoušků do vedení. Ale ani Sparta není dnes týmem, který by se položil. Trojice Wilde, Drahovský a Novak znovu ukázala, že momentálně patří k tomu nej na českých palubovkách. V 16. minutě Drahovský po přihrávce Novaka srovnal a o dvě minuty později se slovenský reprezentant změnil ze střelce v nahrávače – jeho chytrou přihrávku proměnil Wilde a hostující tým šel do šaten za poločasového stavu 3:2 pro něj.
V začátku druhé půle Sparta odrazila nápor ERA-PACKU, kterého neúčast dvou hráčů stmelila, ale přesto se podařilo v sedmé minutě druhé části hry Koudelkovi chytře z volného přímého kopu vyrovnat na 3:3. V následujících okamžicích se ale projevil základní ukazatel této série. Ve vyrovnaných zápasech, v nichž rozhodovalo samozřejmě i štěstí, měla Sparta vždy v sestavě více osobností, které rozhodují klíčové duely. Jedna z nich, chorvatský reprezentant Novak, se dostal devět minut před koncem základní hrací doby z pozice posledního na hrot a v přečíslení proměnil přihrávku Seidlera v rozhodující čtvrtý gól.
Vzápětí se strhl v chrudimské hale, kde si to sportovně rozdávaly i oba tábory fanoušků, doslova uragán. Akce střídala akci, tyčky zvonily na obou stranách, hosté vykopávali míč z brankové čáry, byl to v těchto okamžicích zkrátka znovu festival futsalu. Dvě minuty před koncem museli domácí riskovat hru bez brankáře a Sparta minutu před koncem definitivně udeřila. Nejlepšího chrudimského hráče v tomto zápase Koudelku napadal bránící Grbeša na polovině soupeře tak důrazně, že míč se dokutálel do opuštěné branky. Stav 5:3 už si Sparta pohlídala a po roce si zahraje opět finále. To letošní má ale větší cenu, protože dokázala vyřadit v semifinále 3:1 na zápasy čtrnáctinásobného mistra ligy, kterému tak vrátila loňskou finálovou porážku.
Celá semifinálová série byla ozdobou letošního ročníku VARTA futsal ligy, přinesla vše, co tato hra může divákovi nabídnout. Právě pro takové zápasy chodí fanoušci do hlediště. Kromě vyrovnaných duelů plných infarktových okamžiků viděli celou řadu osobností – pro sérii bylo rozhodující, že Sparta jich měla víc.
Beni Simitči: „Dnešní výhra má ještě větší hodnotu, protože jsem vůbec nebyl spokojený s předvedenou hrou. Myslím si, že tohle byl náš nejhorší výkon v semifinálové sérii, ale o to je ta výhra sladší. Vstřelili jsme góly, když to bylo nejvíce nutné. V celé sérii jsme byli připravenější, klidnější. Zápasy sice byly těsné výsledkově, ale my jsme si šli za vítězstvím daleko více.“
Felipe Conde (trenér FK ERA-PACK Chrudim): „Zopakuji slova, která jsem řekl přímo hráčům. Odehráli jsme dobrý zápas, bojovali jsme celou dobu. Měli jsme řadu šancí, ale nevyužili jsme je. Bohužel od ledna naše úroveň hry hodně kolísala. Odehráli jsme dobré a špatné zápasy, neukazovali jsme pravidelnost, která vždy byla naší značkou. Nikdy jsme se ale nevzdali, kluci předváděli tvrdou práci a angažovanost. Je mi ctí tři roky trénovat hráče, jako jsou právě oni. Naše pracovní prostředí je fantastické a právě díky tomu klub vyhrál tak hodně titulů a získal si respekt u předních týmů Evropy. Když jsem se rozhodoval, zda přijít do České republiky, vůbec jsem si nepředstavoval, že to pro mě bude tak speciální. Přesně proto děkuji celému týmu, našim loajálním fanouškům a každému, kdo pro klub pracuje. Bohužel jsme letos cíle nesplnili, viděli jsme však skvělou sérii, která mohla být ještě lepší, nebýt dění mimo hrací plochu. Gratulujeme soupeři k postupu do finále. Můžeme ale odejít se vztyčenou hlavou. Jsem si jistý, že se klub příští rok vrátí ještě silnější.“
